• Slide Basic 01

Lépe mluvit s chybami než bezchybně mlčet

Lépe mluvit s chybami než bezchybně mlčet

Hana Kalinová

Krajské pracoviště NIDV ve Zlíně každoročně připravuje jazykovou konferenci – Motivační setkání pro vyučující cizích jazyků. Ve dnech 6. a 7. listopadu proběhl jubilejní XX. ročník této akce, která má v rámci NIDV snad nejdelší tradici. U této příležitosti jsme oslovili Ing. Ladislavu Haškovou, vedoucí krajského pracoviště NIDV Zlín, a Mgr. Blanku Holešovou, garantku tohoto programu, a požádali o rozhovor a o krátké shrnutí letošního motivačního setkání.

Jak vlastně Motivační setkání vyučujících cizích jazyků probíhá a co je jeho cílem?

LH: Musím se vrátit trochu do historie. V roce 2000 jsme poprvé nabídli učitelům anglického jazyka konferenci ve Vsetíně, to bylo ještě v době působení Pedagogického centra. Akce se setkala s velkým ohlasem, byla to, dá se říct, ojedinělá akce, proti současné době, kdy téměř každé nakladatelství, Asociace jazykových škol i další soukromé subjekty pořádají několik konferencí za rok, a tak konkurence je daleko větší. Nicméně protože první ročník byl opravdu úspěšný, rozhodli jsme se pokračovat a nabízet toto setkání pro učitele cizích jazyků každoročně. Jedinou změnou bylo přemístění do Zlína, a to hlavně z důvodu lepší dostupnosti pro všechny zúčastněné.

BH: Cíl je jasný, namotivovat učitele pro další práci. Účastníci se setkávají s kolegy, lektory, rodilými mluvčími, sdílejí spolu zkušenosti, osvědčené metody, tipy, sdělují si, co zaručeně funguje a jejich žáky a studenty motivuje a posunuje kupředu. Součástí je přítomnost vystavovatelů z řad různých nakladatelství, takže vidí širokou nabídku učebnic a materiálů na jednom místě.

Je o tuto akci ze strany pedagogů zájem? Jak ji hodnotí sami účastníci?

LH: Tak to mohu potvrdit na 100 %. Zájem je obrovský, za celou dobu se konference zúčastnilo asi 1600 učitelů angličtiny a téměř tisícovka učitelů dalších cizích jazyků – němčiny, ruštiny, francouzštiny a španělštiny. Vždy zůstává několik náhradníků a dalších zájemců, které bohužel musíme z kapacitních důvodů odmítat.

BH: Účastníci mně jednak osobně sdělují své postřehy, jednak hodnotí akci v evaluačním dotazníku. Jejich (ne)spokojenost tak máme, jak se říká, černě na bílém. Obecně převažuje maximální spokojenost převyšující očekávání z akce, účastníci ale taky přinášejí další tipy na lektory i zaměření workshopů. Co oceňují nejvíce? Setkání s kolegy, výměnu poznatků a zkušeností, setkání s rodilými mluvčími, získání nových metod, aktivit do výuky, seznámení s novými trendy.

Pořádat setkání již po dvacáté, to by možná už chtělo nějakou inovaci či změnu. Je ještě co vylepšovat?

LH: Přestože mluvíme o tradiční akci, neznamená to, že by se za 20 ročníků nic nezměnilo. Jak jsem již řekla, jazyková konference se poprvé uskutečnila v roce 2000 jako motivační setkání pro angličtináře, o dva roky později se rozšířila o druhý den pro němčináře. Od 8. ročníku se začali scházet francouzštináři. V roce 2012 se v rámci konference poprvé sešli ruštináři a před 2 lety byly workshopy nabídnuty poprvé i učitelům španělštiny. V loňském roce se konference poprvé uskutečnila v nových prostorách Fakulty humanitních studií Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně. Takže opravdu jsme neustrnuli, stále se snažíme přicházet s něčím novým.

BH: To je pravda, naše setkání pro vyučující cizích jazyků chce vždy nabídnout co nejpestřejší program. Vlastně se nejedná o klasickou konferenci, kdy posluchači ve velké aule absolvují totožné přednášky, ale v menších skupinkách s různými lektory aktivně prožívají různé workshopy. Téma není jednotné, je to opravdu metodicko-didaktická všehochuť, z níž si vybere bez problémů každý účastník. Navíc vždy je jeden blok věnován „speciálnímu“ tématu, vloni to byla například výuka CLILem, letos pak využití ICT ve výuce nejen cizích jazyků.

Přestože jsem si původně myslela, že letošní ročník bude jakýmsi završením a možná poslední, tak po čtvrtku, kdy účastníci odcházeli nadšeni a slibovali, že dorazí za rok znovu, jsem trochu situaci přehodnotila a už začínám přemýšlet o nadcházejícím ročníku. Mám nové nápady, bude to bomba (J), takže ano, stále je co vylepšovat.

Moderní technologie mění vnímání mnoha věcí a vzdělávání v cizích jazycích je jednou z nich. Jak se mění přístupy k výuce cizího jazyka a k roli učitele?

BH: Především ve výuce angličtiny, ale i v jiných cizích jazycích, je velkým pomocníkem internet. Učitel najde spoustu materiálů online, získá okamžitě informace k téměř jakémukoliv dotazu o jazyce (např. použití slovní zásoby) i z fór, kam přispívají rodilí mluvčí. Může pro své žáky využít aplikace na učení se slovíčkům (Quizlet) nebo dokonce tvořit s nimi animované filmy a videa.

Z hlediska studenta jsou moderní technologie ještě větším přínosem. Pokud chce, může využít tzv. blended learning a přizpůsobit tak své studium svému nasazení a časovým možnostem. Takový software je např. od společnosti DynEd využíván celosvětově. Další možností jsou jazykové aplikace typu Duolingo, ale také už zmiňovaný Quizlet apod. Pro mladou generaci je asi nad všechny učitele fenomén YouTube, kde sledují jakákoliv videa, která je baví, a učí se tak jazyk jen mimoděk. To vidím jako největší přínos – sledují reálnou řeč a chtějí jí rozumět. 

Jistě znáte trendy v oblasti výuky cizích jazyků. Které metody jsou nejvíce doporučovány?

BH: Přestože se u nás od 90. let nejvíce doporučovala tzv. komunikativní metoda, jeví se jako nejlepší kombinace všech možných metod a přístupů k výuce jazyka. Na tu si ale musí každý učitel přijít sám. Záleží na učiteli a také na cílové skupině studentů. Je dobré se zaměřit i na osvojení a zafixování různých idiomů a frází pro jednotlivé situace a témata. Když se totiž potom člověk má v reálu vyjádřit, naběhnou tato slovní spojení automaticky.

Jsou učitelé ochotni nové metody využívat, nebo lpí častěji na tradiční výuce?

BH: Učitelé, kteří absolvují naše vzdělávací programy, nejen motivační setkání, se vzdělávat chtějí, chtějí měnit sebe, svůj přístup k žákům, chtějí nabízet nové aktivity, jsou to tedy ti pokrokoví a otevření změnám. Abych pravdu řekla, ti, kteří lpí na tradiční výuce, k nám zřejmě nechodí, a proto se s nimi nesetkávám.

Na co by podle vás měli při výuce učitelé cizích jazyků klást především důraz?

BH: Podle mě jednoznačně je důležité mluvit, mluvit, mluvit. Jak zaznělo na naší konferenci, lépe je mluvit s chybami než bezchybně mlčet. I když často v klasické vyučovací hodině při 15 žácích ve třídě na každého jednoho zbývají 2–3 minuty mluvení, za týden 6–9 minut. To by bylo velmi málo. Jako velmi přínosné vidím výuku tzv. CLILem, kdy jsou některé z dalších předmětů vedeny v cizím jazyce (angličtině), buď úplně, nebo v kombinaci s češtinou. Je to další možnost, jak přiblížit žákům cizí jazyk. A v neposlední řadě je dobré dát žákům příležitost projevit se v praxi – tedy organizovat zájezdy, výměnné jazykové pobyty a další podnětné aktivity.

Děkuji za rozhovor.